Zkušeným maminkám a tatínkům však po slově hra přijde okamžitě další asociace – hračky. Věci, které dětem musí shánět, dbát na to, aby je po sobě uklízeli, jinak o ně 20x denně zakopnou, a utěšovat své ratolesti po tom, co se fatálně poškodí, nebo ztratí.

Hračky tvoří středobod dětského světa a dětské fantasie. Vždyť jak by v jejich životech neměli zcela zásadní roli, když s nimi stráví většinu svého času? Kdo nechápe hračky, nechápe ani uvažování a způsob myšlení jejich majitelů. Jakmile dítě nový přírůstek pojmenuje, v jeho očích ožije a stává se součástí jeho velkého srdce. Vztahy s hračkami, ač jsou to věci neživé, nepochybně patří k prvním lidským vztahům. Víme tedy, že existují, ožívají, jsou milovány a někdy i odsuzovány, ale jak vlastně v dnešní době vypadají?

Když to lehce zgeneralizuji, tak většina z nich jsou různé tvary plastů, zvláště ty pro úplně nejmenší. Menší část z nich se potom vyrábí ze dřeva, plyše a jiných látek, nebo jiných materiálů jako na příklad z gumy. Samozřejmě, že tu stále zůstává tradiční dělení na holčičí a klučičí, přičemž třeba moji oblíbení plyšáci zůstávají na neutrálu.

S vycpanými zvířátky si mohou úplně stejně vyhrát obě pohlaví. I pokud nemáte kluky i holky, nemusíte se striktně držet předurčení. Nebojte se koupit dívce stavebnici – rozvine její logické myšlení a inteligenci a stejně tak se nebojte klukovi pořídit výtvarně tvořivé pomůcky (pastelky, nůžky, voskovky, čtvrtky, omalovánky, …) – fantasii mají i chlapci a takto mu dáte možnost se kreativně vyjádřit. I když samozřejmě za některé „pomíchané“ hračky vás vaše děti opravdu nepochválí (třeba domečkem s panenkami klukům radost uděláte jen těžko, i když někteří, co si hráli se sestrami, proti nim nakonec nic neměli, ale raději bych to neriskovala).