Mnoho rodičů v dnešní uspěchané době, poznamenané vysokou stresovou zátěží a značnými nároky na čas strávený v zaměstnání, nedokáže v potřebné míře naslouchat svým dětem a řešit s nimi problémy, s nimiž se setkávají na základní škole. Jedním z palčivých problémů může být šikana.
Řada z nás má nepříjemné vzpomínky na příkoří ze strany spolužáků, kterým jsme jako děti byli sami vystaveni. Často si ani neuvědomujeme, že jde o šikanování. Je charakteristické především tím, že probíhá neustále a mnohdy skrytě, beze svědků.

Drobné ústrky, banální nepříjemnosti, které dennodenně vašemu dítěti způsobuje jeho spolužák, posměšky, slovní agresivita, nedovolené braní nebo ničení osobních věcí, to vše při neustálém opakování ztrpčuje život. Děti se nerady svěřují rodičům nebo učitelům se svými problémy, snad z ostychu nebo z obavy, že selhaly. Časem si na mírnější formu šikany zvyknou a začnou ji považovat za jakési nutné zlo, které nejde ze života vyřadit.  Pro citlivé jedince se však může stát nepřekonatelnou bariérou, která nejenže znechutí školní docházku, ale může vyvolat i psychosomatické obtíže.
Jistě, škola má odpovědnost za své žáky a současně povinnost podobné rizikové chování podchytit. Je tomu tak v praxi? Z vlastní zkušenosti víme, že není. Učitelé zatížení administrativou spojenou s řešením šikany ani psychologové se svými cílenými projekty proti sociálně patologickým jevům zatím neuspěli. Vnímají prevenci rizikového chování jako povinnost, kterou musí splnit, někteří ji berou jako další břemeno pracovně velmi vytíženého učitelského povolání. A potom, šikana probíhá především o přestávkách, v šatně, na WC, zkrátka tam, kde pedagogický dohled není.

Je tedy otázkou, zda máte rezignovat nebo se utkat se šikanou, přestože patrně půjde o boj s větrnými mlýny. Nevzdávejte to, jde o zdravý duševní vývoj vašich dětí, a to je především závazek rodičů. Nečekejte, že se vám syn či dcera budou svěřovat, mnohem spíše budou řešit své problémy s kamarády na sociálních sítích. Najděte si čas na každodenní popovídání o radostech i starostech, buďte v rozhovorech trpěliví, vlídní a ohleduplní. Všímejte si změn v chování svého dítěte, jeho skleslosti, zamlklosti, stížností na bolest hlavy či břicha před odchodem do školy. Neváhejte pozvat domů jeho spolužáky a navázat s nimi přátelský rozhovor, i oni vám mohou poskytnout informace o dění ve třídě.
Pokud dostanete takovou míru důvěry, že si zasloužíte vědět vše o tom, co se ve škole děje, pak je vaší povinností případnou šikanu řešit a dotáhnout věc do zdárného konce. Řešte ji vždy ve spolupráci se školou, osobně kontaktujte ředitele školy, třídního učitele, případně ostatní vyučující, školního psychologa a metodika prevence sociálně patologických jevů. Vyžádejte si schůzku s rodiči problémového žáka v ředitelně a vše projednávejte za přítomnosti zástupců školy.
Je důležité, aby vaše dítě vidělo, že za ním stojíte a že se i v budoucnu bude moci spoléhat na vaši podporu.